TECHNIKA

Olejomalba mě fascinovala už jako dítě – poznenáhlu jsem pochopil, že právě tato technika bude v mém malování tou pravou. Nedá se ošidit, obejít … je nutné se jí naučit, pochopit… A to všechno poctivě, krok za krokem. Můžete mít sto učitelů, ale stejně si nakonec vším musíte projít sami. A se vším si poradit. Svým štětcem a svojí hlavou. A zapomenout na předsudky. Myslím, že TO je cesta k osobitým stylům, které miluji.

Maluji na tvrdý podklad, ale hlavně na plátno, které pro budoucí obraz připravuji již několik týdnu dopředu:

• nejprve špachtlí nanesu na zcela čisté a napnuté plátno vrstvu tmavé barvy (ultramaríny, pařížskou a pruskou modř, hnědé). Po zaschnutí tak vzniká hrubá struktura, zcela nenapodobitelná a nijak jinak nedosažitelná,
• na tento hrubý podklad (někdy „černé plátno“) nanáším pak barvu pomocí malířské špachtle. Díky tomu všemu jsou na obrazech viditelné pastózní nánosy barev, které dávají olejomalbám zcela neopakovatelný charakter

Je to technika složitá i jednoduchá, jak se to vezme. Mě naprosto nadchla a pohltila.

Mám rád teplé barvy, silné tahy štětcem, práci špachtlí. Větší formáty, kde se mohu „rozjet.“ Obraz se musí povést napoprvé, žádné domalovávání, opravy, až to či ono zaschne, … nemám rád „omalovánky“, kde se šetří barvou, … není tam síla a emoce, ale strach a bázeň.