OBRAZY JAROSLAV BÁRTL

O mě

Dětství

Moje dětství bylo jedno velké barevné dobrodružství, na které se nezapomíná …

Můj rodný dům stával na dolním konci nad potokem, co by kamenem dohodil od lesa …Naše vesnička patřila tenkrát ještě mezi ty “ zapomenuté “ – Bohem políbené … Jezdil sem několikrát denně kulatý autobus ze Světlé, který pokračoval prašnou cestou dál do kopců, do Ledče nad Sázavou. Za prací se jezdilo opravdu daleko, stejně tak do školy nebo za kulturou. Lidé tenkrát pracovali hlavně na polích, v lesích, chovali domácí zvířectvo. Byl tady těžký život …Těch pár živností, které tu za první republiky byly založeny ( kovář, kolář, truhlář, mlynář ), postupně v padesátých letech zanikaly, až nezbyla jediná … Z vyprávění pamětníků vím,že ještě deset let před mým narozením klapával dole na potoce válcový mlýn, jehož voda nejenom mlela a řezala, ale dál se vlnila po vrstevnicích okolní krajinou a shůry pak zavlažovala louky a pastviny … Sice jsem tenhle “ skvost “ na potoce nezažil v akci, ale zbyly mi jiné nádhernosti … Nebylo dne, abych se netoulal okolní přírodou a nevnímal její krásy a vnady. O všem jsem si psával deník i maloval obrázky. A že jich bylo ! V dálce, na modravých kopcích, se tyčil gotický hrad Lipnice, nad vesnicí zase majestátní vrch Melechov, i k Sázavě to bylo blízko….takže – inspirace i motivů k malování habaděj ! Ale tohle všechno bylo samozřejmě později ….Jako malí jsme měli úplně jiné záliby. Však víte …takové klacíky po proudy nebo postavené rybníčky z drnů, či navlékání lesních jahod na stébla trávy …Nebo – světe drž se – vánoční vykrajování cukroví formičkou …Pamatujete ? A pamatujete na foukání do peříčka, skákání doprostřed louže nebo do hromady lupení? O rok dva starší jsme už pouštěli draky, chodili s lískovým prutem tajně na ryby, či dokázali vylézt už na kdejaký strom. A s tajúplnou úctou k čemusi nadpřirozenému jsme zdobili vánoční stromek, či pozorovali oblaka a hádali čemu se podobají … Den začínal s namazaným krajícem v ruce a končil, když nás maminky večer svolávaly domů. Byl to požehnaný čas dětských slibů a tajemství přes které vlak nejede !

Pozorovali jsme svět přes barevné sklíčko … A byli jsme šťastni, to vím …

Více se o mě dočtete ZDE